cz en de fr es

Obsah této stránky vyžaduje novější verzi aplikace Adobe Flash Player.

Získat aplikaci Adobe Flash Player

Virtuální prohlídka - Třebíč

Co předcházelo zápisu třebíčské židovské čtvrti do UNESCO

Skutečnost, že 3. července 2003 byla třebíčská židovská čtvrť a židovský hřbitov společně s románsko-gotickou bazilikou sv. Prokopa zapsány do prestižního Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jako 12. památka v České republice, a první židovská památka mimo území státu Izrael je poměrně známá a byl ji věnován značný prostor v českých sdělovacích prostředcích.

Méně známá je složitost cesty, jež tomuto nespornému úspěchu nejen města Třebíče, ale celé České republiky a zviditelnění židovské kultury předcházela. Ve svém příspěvku bych se chtěl zmínit o rozhodujících křižovatkách této dlouhé a nesnadné cesty.

Především je třeba zdůraznit zdánlivou banalitu, bez níž by však dnešní židovská čtvrť neexistovala: Jedná se o dlouhá staletí života a práce našich dávných židovských spoluobčanů a jejich vcelku pokojné koexistence s křesťanskou komunitou od raného středověku až do tragického konce v období holocaustu. Toto období by si zasloužilo samostatné zhodnocení, jež však přenechám povolanějším a v dalším se budu věnovat zejména následující etapě, kterou již znám z vlastní zkušenosti.

Začátkem 80. let 20. století nechybělo mnoho a rozsáhlý židovský hřbitov s více než 3000 kamennými náhrobky, z nichž nejstarší pochází z počátku 17. století, byl srovnán se zemí. Naštěstí se v Třebíči našlo několik nadšenců, kteří se nehodlali smířit se zdánlivě neodvratným koncem. Svou občanskou odvahu skloubili s pracovitostí a tak se jim podařilo takřka nemožné - zvrátit rozhodnutí tehdejších mocných a zabránit asanaci hřbitova. Vlastníma rukama jej pak uvedli do stavu, který znemožnil další úvahy o jeho zrušení. Jedním z nich byl Bohumír Pavlík, bývalý školní inspektor, jež se po odchodu do důchodu stal správcem hřbitova a tuto záslužnou práci vykonával až do roku 2002, kdy zemřel ve věku 91 let. Nebyl však jediným. Z mnoha dalších nadšenců je třeba připomenout alespoň tehdejšího primáře třebíčské neurologie MUDr. Františka Veselého nebo pozdějšího prvního porevolučního starostu Třebíče MVDr. Pavla Heřmana.

Podobný osud byl komunistickým režimem plánován i pro samotnou židovskou čtvrť. Území, zapsané dnes na seznamu UNESCO mezi nejvýznamnějšími světovými památkami začalo postupně chátrat již od druhé poloviny 19 století, kdy v důsledku větší náboženské tolerance docházelo k prolínání židovských a křesťanských obyvatel. Zatímco bohatší židovské rodiny se stěhovaly do výstavnějších domů křesťanské části města na pravém břehu řeky Jihlavky, stávala se židovská čtvrť postupně místem, kde se soustřeďovaly nejchudší vrstvy třebíčského obyvatelstva. Tito lidé neměli dostatek prostředků nejen na rekonstrukce a přestavby, ale ani na základní údržbu svých nemovitostí. O snižování významu této části města svědčí mimo jiné i skutečnost, že od roku 1926 byla dnešní chlouba židovské čtvrti - Zadní synagoga - využívána firmou I. H. Subak a synové jako skladový prostor.

Tragedie holocaustu v období 2. světové války, kdy z 281 třebíčských Židů, odvlečených do nacistických koncentračních táborů, se do Třebíče navrátilo pouhých 10 obyvatel a židovská obec zde zakrátko přestala existovat, měla za následek mimo jiné i další chátrání čtvrti, jež vyvrcholilo v 70. letech minulého století, kdy územní plán historického jádra Třebíče počítal s plošnou demolicí zástavby tohoto unikátního území a její náhradou výškovými obytnými domy. V druhé polovině 80. let se již o této - z dnešního pohledu obtížně pochopitelné - vizi nahlas nehovoří, ale přirozené chátrání čtvrti pokračuje. Zde je třeba připomenout jeden z paradoxů, jež jsou neodmyslitelnou součástí historie. Právě to, že třebíčská židovská čtvrť je po dlouhá desetiletí na okraji zájmu společnosti ji uchránilo od zásadních stavebních zásahů, jež by nenávratně zničily její urbanistickou a památkovou hodnotu i genia loci místa. Zjednodušeně řečeno - Třebíč měla na rozdíl od dalších měst s obdobnými ghetty štěstí na svou chudobu. Zásadní společenské změny roku 1989 přišly naštěstí dříve, než peníze, jež by umožnily uskutečnit šílené demoliční vize.

Autor: Lubor Herzán


Více informací o UNESCO:

Oficiální stránky sdružení České dědictví UNESCO

Oficiální stránky UNESCO

 

<< zpět

 

Městské kulturní středisko Třebíč
Třebíč
Strukrurální fondyKraj Vysočina

Tento projekt je spolufinancován
Evropskou unií a Krajem Vysočina.

2011 Webhosting, webdesign - mcrai.eu