Home >O Třebíči >Stručná historie

Stručná historie

Prvním krokem k osídlení bylo založení benediktinského kláštera moravskými přemyslovskými knížaty Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským v roce 1101, jehož součástí se v polovině 13. století stala pozoruhodná stavba románsko-gotické baziliky, zasvěcená původně Nanebevzetí Panny Marie, později pak sv. Prokopovi. Klášter se stal důležitým centrem náboženského života, vzdělanosti a obchodu. Pod klášterem vznikla tržní osada, kam přicházeli z širokého okolí obchodníci, mezi nimi i Židé.  Ti se usazovali na levém břehu řeky Jihlavy, kde během staletí vytvořili silnou židovskou komunitu, která se stala neodmyslitelnou součástí města. 

Pro nedostatek prostoru založili benediktini v druhé polovině 13. století na pravém břehu řeky Jihlavy pod kostelem sv. Martina centrum s rozsáhlým tržištěm. Již velmi brzy po založení byla Třebíč označována za město, jak potvrzuje text nejstarší listiny opata Martina z roku 1277. Povolení opevnit se hradbami a řídit se normou městského práva podle příkladu královských měst udělil Třebíči až markrabě Karel (pozdější český král a římský císař Karel IV.) s Janem Lucemburským v roce 1335.

Slibný rozvoj gotického města se zastavil v roce 1468, kdy bylo město za válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem zničeno a vypáleno uherskými vojsky. Klášterní majetek pak definitivně přešel do rukou šlechty (Šternberků, Pernštejnů, Osovských a Valdštejnů), která rozbořený klášter přestavěla na zámek.

Po krátkém období vzestupu a stavební obnově města v 16. století přinesla značné utrpení třicetiletá válka, všeobecný úpadek pak pokračoval i v 18. století. Na dnešní podobě Třebíče se podepsala řada ničivých požárů, největšímu z nich v roce 1822 padla za oběť velká část města včetně vrcholku městské věže. V této době vzala za své renesanční tvář města. Zachovány zůstaly pouze tři domy na Karlově náměstí s renesančním průčelím.

Třebíč i její hospodářství se v 19. století začaly postupně obnovovat, dařilo se zejména koželuhům, rozvíjel se nábytkářský a strojírenský průmysl a také kulturní činnost města. Počátkem 20. století se počíná ve městě rozvíjet i obuvnická výroba. Meziválečné období bylo dobou velkých průmyslových závodů, k nejvýznamnějším patřily: továrna Budischowských v Borovině (později Baťovy závody) nebo ÚP závody s výrobnou nábytku v kubistické budově navržené architektem J. Gočárem. Na náměstí byla zbudovaná budova městské spořitelny ve funkcionalistickém stylu od architekta B. Fuchse.

Do života obyvatel Třebíče neblaze zasáhla druhá světová válka. V roce 1942 byli do Terezína a pak dále na východ odvezeni třebíčští Židé, z nichž válku přežilo pouze několik a ti už nedokázali židovskou komunitu znovu obnovit. Zůstala po ní jen vzpomínka v podobě dodnes výjimečně zachované židovské čtvrti, která je z urbanistického i historického hlediska evropským unikátem.

Rozrůstání města podpořila prudká výstavba v 70. a 80. letech, související se stavbou Jaderné elektrárny v Dukovanech.

Třebíčským památkám se dostalo velké pocty, když byly židovská čtvrť společně se židovským hřbitovem a křesťanskou bazilikou sv. Prokopa zapsány v roce 2003 na Seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Celý text

Napište nám

Jméno a příjmení: *
E-mail: *
Doplňující informace:
* - Takto označené položky je nutné vyplnit