Ve stínech věží, kde ticho dřímá,
Třebíč svou dávnou píseň zpívá.

Z uliček křivých tajemství vane,
nocí se šíří šeptání plané.

Kostelní zvon z dálky tiše zní,
pod hvězdným nebem se čas vlní.

Kameny staré své příběhy chrání,
v zákoutích tmy se dávné sny sklání.

Řeka zde plyne, jak tajný proud,
vlnky jak doteky starých pout.

Kdo jednou vkročí do tajemných bran,
nechť v srdci Třebíč navždy má jen tam.