Kameny, které šeptají jména třebíčských Židů

Projděte se Třebíčí po stopách těch, kteří zmizeli

Třebíč byla po staletí domovem významné židovské komunity. Židovské rodiny zde žily vedle svých křesťanských sousedů, obchodovaly, řemeslně pracovaly a podílely se na životě města. Dodnes po nich zůstává jedinečný odkaz – mimořádně zachovalá Židovská čtvrť v Třebíči, která společně s Bazilikou svatého Prokopa patří mezi památky světového dědictví UNESCO. Za zdmi historických domů se ale skrývají i příběhy, které připomínají jednu z nejtemnějších kapitol evropských dějin.

Kameny zmizelých – malé památky velkých příběhů

V ulicích Třebíče dnes najdete Kameny zmizelých neboli Stolpersteine. Jsou to malé dlažební kostky s mosaznou destičkou, které jsou vložené přímo do chodníku před domy, kde žily oběti holocaustu. Na každé z nich je uvedeno jméno člověka, rok narození, datum deportace, místo a datum úmrtí, pokud jsou známy.

Název Stolperstein pochází z němčiny a doslova znamená „kámen, o který je třeba klopýtnout“. Nejde však o klopýtnutí nohou – ale o zastavení v myšlenkách. Projekt vytvořil německý umělec Gunter Demnig, který první kámen položil v roce 1992 v Kolíně nad Rýnem. Od té doby se tyto nenápadné památníky rozšířily po celé Evropě.

Tragický osud třebíčských Židů

Druhá světová válka znamenala pro třebíčské Židy tragický zlom. V roce 1942 byli místní židovští obyvatelé deportováni nejprve do ghetta Terezín a následně do vyhlazovacích táborů na východě. V prvním transportu odjelo 18. května 720 Židů, ve druhém o čtyři dny později 650 Židů. Většina z nich se už nikdy nevrátila, osvobození se dožilo pouhých šedesát z nich. Ti, kteří přežili, byli příliš malou skupinou na to, aby dokázali obnovit komunitu, která zde existovala po staletí. Zůstaly po ní domy, synagogy, hřbitov – a především vzpomínky.

Vydejte se na pomalou procházku městem a zkuste hledat drobné mosazné odlesky v dlažbě:

První tři Kameny zmizelých byly v Třebíči položeny v roce 2013 a další postupně přibývaly až do roku 2026, kdy byly doplněny prozatím poslední dva kusy kamenů. Mezi připomenutými jmény najdete například rodiny Benešových, Ingberových, Glasnerových, Subakových, Wittmannových a mnohé další.

Každý kámen stojí před místem, které kdysi nebylo jen adresou – ale domovem. Nejlepší způsob, jak Třebíč poznat, není pouze projít seznam památek. Zkuste se vydat ulicemi pomalu a podívejte se na domy v židovské čtvrti. Zastavte se u malých mosazných destiček a přečtěte si jména - za každým z nich byl člověk.

Pomozte vracet jména zpět do ulic Třebíče i vy

Od r. 2017 je v Zadní synagoze zřízena veřejná sbírka, jejíž výtěžek bude použit na výrobu dalších Kamenů zmizelých (stolpersteinů).

TIP: Příběhy pokračují v paměti potomků

Pokud vás příběhy třebíčských židovských rodin zaujmou, můžete v pátrání pokračovat také na výstavě Magen David. Třebíčské židovské rodiny v paměti potomků, která je do 1. listopadu 2026 k vidění v zámecké konírně v Třebíči.

Výstava připomíná rodiny, které po generace spoluutvářely život města – podnikaly, provozovaly obchody a živnosti, věnovaly se umění a byly pevnou součástí třebíčské společnosti. Nacistická perzekuce jejich svět téměř zničila, rodinná paměť však přežila. Potomci dnes uchovávají fotografie, dokumenty, osobní předměty i vzpomínky a vracejí do Třebíče příběhy rodin Beneschových, Bodascherových, Friedových, Koblitzových, Ornsteinových, Polnauerových nebo Subakových.

Název výstavy odkazuje k Davidově hvězdě – symbolu, který nacisté zneužili k ponižování a označování Židů, ale jehož původní význam je spojen s ochranou, sounáležitostí a kontinuitou. Právě kontinuita paměti je také hlavním motivem výstavy: lidé odešli, jejich příběhy však nezmizely.