Tajemství chuti ukryté v sudech

Třebíč má s pivem společného mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. První velký zlom přišel roku 1454, kdy český král Ladislav Pohrobek udělil třebíčským měšťanům várečné právo. To znamenalo, že pivo mohly vařit měšťanské domy uvnitř městských hradeb. Zároveň platilo takzvané mílové právo – v okruhu jedné míle od města nesměl nikdo jiný vařit pivo určené k prodeji. Každý měšťan tak mohl být na chvíli také sládkem. Pivo se zpočátku vařilo hlavně pro vlastní potřebu. Postupně se ale stalo důležitým řemeslem a zdrojem obživy. V domech se nevařilo neomezeně – várky se střídaly podle přesně stanoveného pořadí.

S rostoucí oblibou piva se výroba postupně přesouvala z jednotlivých měšťanských domů do větších provozů. Objevili se první sládci, vznikla pravidla pro výrobu i kontrolu kvality. Špatné pivo se nesmělo prodávat a nepoctivý výrobce mohl o své právo vařit přijít. V 18. a 19. století spojili třebíčští měšťané své síly a soustředili výrobu do společného pivovaru. Ten byl dokončen roku 1818 za radnicí a vzniklo tak Várečenstvo města Třebíče. Jeho pivo si získalo výbornou pověst a propagovalo se heslem: „Třebíčské pivo chutná všem.“

Když hospody byly srdcem města

Pivo vždy patřilo k místům, kde se lidé setkávali. Největším centrem společenského života bylo Karlovo náměstí Třebíč. Právě zde se nacházely významné hostince: U Zlatého lva, U Černého orla, U Zlatého kříže, Černý dům nebo U Slunce. Nejstarší třebíčské pohostinství se později proměnilo v první městský hotel – dnešní Grand Hotel. Hospody ale nebyly jen místem pro cestující, setkávali se v nich sousedé, řemeslníci i obchodníci, řešily se zde novinky, uzavíraly obchody a vznikaly příběhy, které se po městě vyprávěly ještě dlouho poté. Přesně to, co dnes řešíme na sociálních sítích. A není škoda nezkusit to znova offline?

Pivo jako zdroj energie pro mnichy

Historie piva v Třebíči souvisí s klášterní minulostí města. Benediktinští mniši, kteří založili třebíčský klášter, patřili k průkopníkům evropského pivovarnictví. Pro mnichy bylo pivo nejen nápojem, ale také důležitým zdrojem energie během půstů. Proto se mu někdy říkalo „tekutý chléb“. Kláštery pomáhaly zdokonalovat výrobu piva – například díky lepšímu využití chmele, který zlepšil chuť a prodloužil trvanlivost nápoje.

Konec starého pivovaru

Ve 20. století prošel tehdejší třebíčský pivovar na Komenského náměstí modernizací, ale postupně ztrácel význam. Po druhé světové válce byl znárodněn a jeho příběh se uzavřel v roce 1972, kdy byla uvařena poslední várka třebíčského piva. O několik let později, v letech 1977–1978, byl pivovar zbourán a na jeho místě vznikl obchodní dům Máj. Po více než čtyřiceti letech se pivo do Třebíče vrátilo. V prostorách historického zámeckého lihovaru vznikl Podklášterní pivovar Urban, který navázal na starou pivovarskou tradici města. Na něj dnes navazuje minipivovar Fenek craft beer, který přináší moderní pohled na pivní kulturu a nové pivní styly.

Vydejte se prozkoumat Třebíč po pivní stezce

Pivní historie Třebíče nekončí u starého pivovaru. Pokračuje i v dnešních hospodách, pivnicích a restauracích. Pokud chcete město poznat trochu jinak, vydejte se po trase Pivního šneka. V informačním centru si vyzvednete mapku a pak už můžete postupně objevovat jednotlivé podniky, ochutnávat místní nabídku a sbírat razítka. Z obyčejného posezení u piva se tak stane malá výprava po Třebíči – z centra do hospůdek, kolem kterých byste možná jinak jen prošli.

Za nasbíraná razítka navíc čekají originální odměny. Více informací najdete zde.