Třebíčský velkostatek: od kláštera k zámku

Jak to vše začalo…

Cesta za příběhem velkostatku začíná u třebíčského zámku, který dnes stojí na místě tehdejšího benediktinského kláštera. Ten zde založili už roku 1101 moravští Přemyslovci – knížata Oldřich Brněnský a Litold Znojemský. Klášter se brzy stal jedním z nejvýznamnějších duchovních center Moravy. První stavbou byl kostelík sv. Benedikta. Ten sloužil jako provizorní svatyně do doby, než kolem roku 1220 začala vznikat monumentální bazilika. Dnes ji známe jako Baziliku svatého Prokopa, jednu z nejvýznamnějších románsko-gotických památek střední Evropy.

Když klášter umlkl

Klášterní život však netrval věčně. Roku 1468 dorazila do Třebíče vojska uherského krále Matyáše Korvína, která klášter vyplenila. Po tomto útoku začal mnišský život postupně upadat. Na konci 15. století získal klášter Vilém z Pernštejna, jeden z nejbohatších šlechticů své doby. Nechal sice některé budovy opravit, ale kolem roku 1500 poslední benediktini klášter definitivně opustili. Budovy začaly dostávat zcela novou funkci. Klášterní kostel se proměnil v pivovar a dokonce i krypta sloužila jako spilka pro kvašení piva. Z duchovního centra se tak postupně stával hospodářský dvůr.

Třebíčské panství pod vládou ženy

Na počátku 17. století patřilo třebíčské panství mezi významná hospodářská centra regionu. Velkou roli v jeho správě sehrála Kateřina z Valdštejna, která panství převzala roku 1613 po smrti svého manžela Smila Osovského. Na rozdíl od mnoha šlechticů své doby se soustředila především na hospodářství. Přísně kontrolovala úředníky a chtěla mít přehled o každém detailu správy panství. Když se roku 1614 provdala za Karla staršího ze Žerotína, stala se Třebíč na čas také místem politických jednání tohoto významného moravského státníka. Zámecké komnaty tehdy hostily diskuse o náboženské toleranci i budoucnosti země.

Jak se žilo poddaným

Podle urbáře patřilo k třebíčskému panství 33 vesnic, včetně Třebíče, Kamenice a Vladislavi, s celkovým počtem 928 obyvatel. Poddaní měli řadu povinností. Vedle peněžních odvodů,  tzv. „ouroku“,  museli vrchnosti odevzdávat obilí, vejce, drůbež a vykonávat robotu. Jejich práce zahrnovala například obdělávání panských polí, sklizeň a odvoz úrody i práci v lesích. Sedláci s koňmi dokonce museli podle potřeby vozit zboží až do Jihlavy. Život na velkostatku byl náročný – zvlášť během Třicetileté války, která zasáhla celou střední Evropu.

Proměna panství na velkostatek

Postavení měšťanů se začalo měnit až v 18. století. Císařský reskript z roku 1708 sice městu přiznal soudní pravomoc, ale vrchnost si stále udržovala silný vliv. Skutečný zlom přišel až roku 1781, kdy císař Josef II. vydal patent o zrušení nevolnictví. Úplný konec roboty a poddanství pak přinesl rok 1848. Vrchnostenské panství se tak změnilo v moderní velkostatek.

Na konci 19. století spravoval třebíčský velkostatek více než 20 tisíc hektarů půdy. Postupně se ale zmenšoval – část pozemků byla prodána nebo přešla do soukromého hospodaření.  Zásadní změny přinesl rok 1918, kdy vzniklo Československo a bylo zrušeno šlechtictví. Pozemková reforma z roku 1919 pak rozdělila velké šlechtické majetky mezi nové vlastníky. Definitivní konec aristokratické éry přišel roku 1945, kdy poslední majitelé odešli, a majetek přešel pod státní správu.

Z panských komnat je nyní muzeum

Jedno místo a tolik podob. Z kláštera hospodářský dvůr a pak zámek. Dnes zde  sídlí Muzeum Vysočiny Třebíč, které návštěvníkům vypráví příběh města, šlechty i obyčejných lidí. Po rozsáhlé rekonstrukci v letech 2011–2013 se historický areál proměnil v moderní muzeum – místo, kde minulost znovu ožívá.

Aktuální otevírací dobu a informace o prohlídkách najdete zde.